Očekávané trendy outsourcingu v bankovnictví

Využití outsourcingu v bankovnictví prošlo v poslední dekádě významnými změnami.
Například v 90. letech 20. století hojně využívaný outsourcing IT služeb se v novém tisíciletí rozrostl na komplexní outsourcing celých obchodních procesů, zejména díky zavedení této praxe ve významných finančních institucích, jako jsou GE, HSBC nebo Citigroup.

Mezi nejčastěji outsourcované činnosti v bankovním sektoru dnes kromě IT patří služby spojené s financemi a účetnictvím, centrálním nákupem, lidskými zdroji a mzdami. Outsourcingové služby jsou též stále častěji nabízeny pro provoz call center, prodej, svoz a zpracování hotovosti, upomínání dlužníků a vymáhání pohledávek, výzkum trhu a marketing. Ryze bankovním specifikem je outsourcing provozu sítě bankomatů.

Vzhledem k vysoké konkurenci mezi poskytovateli outsourcingových služeb mohou dnes banky převést na jiné subjekty prakticky jakoukoli aktivitu. Proto je obtížné předpovídat, které z nich budou v příštích letech převažovat, případně zda se objeví nějaká další oblast vhodná k outsourcování. Jsme však schopní celkem přesně určit, co bude mít vliv na rozhodování bank při určování, které procesy si ponechají a které předají smluvním partnerům.

Kritéria a regulace

Banky budou muset zvážit především to, zda se jim vyplatí outsourcovat své aktivity v rámci ČR, anebo využít služeb zahraničních subjektů. Pokud zvolí zahraniční poskytovatele, musí si být vědomy možných jazykových a komunikačních bariér. Rovněž mohou mít obtíže při kontrole „na dálku“, a to jak z pohledu kvality výstupů, tak z pohledu možnosti dohledu na kvalitu procesů. Významným aspektem se jeví i geopolitické riziko, neboť mnoho poskytovatelů outsourcingových služeb se nachází v politicky nestabilních oblastech. Navíc legislativa se v těchto destinacích často výrazně liší od standardu obvyklého v našich zemích, zejména v oblasti výkaznictví, ochrany osobních údajů, dat či intelektuálního vlastnictví.

Regulace může mít zásadní vliv na budoucnost v oblasti bankovního outsourcingu. Již nyní se objevila řada dohadů a předpovědí, že by mohla být v brzké době přijata další, přísnější opatření, která by přesun části aktivit do zahraničí ztížila. Vzhledem k aktuální situaci na světových trzích totiž lze očekávat, že všechny finanční instituce budou nuceny radikálně snižovat své náklady, což se částečně promítne do většího využívání outsourcingu do zahraničí. Podle mého názoru by takové kroky vedly paradoxně k dalšímu zvyšování nezaměstnanosti v zemích, které nyní investují miliardy dolarů na uklidnění situace a obnovení důvěry ve finanční instituce a pro které už nyní růst nezaměstnanosti představuje vážný problém. Taková situace se pochopitelně tamním regulátorům nemusí líbit.

Odpovědnosti se nelze zbavit

Zásadní vliv na využívání outsourcingu v českém bankovnictví bude mít bezesporu důsledné uplatňování požadavků ČNB, obsažených zejména ve vyhlášce 123/2007 o pravidlech obezřetného podnikání bank a s ní související úřední sdělení z 18. července 2007 o outsourcingu. Tyto předpisy v podstatě aplikují do naší legislativy požadavky Basel II a nahrazují původní úpravu obsaženou v úředním sdělení ČNB z 1. října 2001 k využívání outsourcingu bankami.

Základním požadavkem je vždy ten, že pokud banka některou činnost outsourcuje, v žádném případě se tím nezbavuje své odpovědnosti vůči příslušným kontrolním orgánům ani vůči třetím osobám. Banka musí zajistit, aby sjednání outsourcingu neomezilo soulad činností, které jsou předmětem outsourcingu, s příslušnými právními předpisy, možnost jejich kontroly, plnění informačních povinností vůči ČNB, výkon dohledu včetně případné kontroly skutečností podléhajících dohledu u poskytovatele outsourcingu a provedení auditu účetní závěrky a dalších ověření požadovaných některými dalšími právními předpisy.

Prakticky to znamená, že pokud banka přistoupí k využití outsourcingu, je povinna zajistit, aby orgány dohledu měly přístup ke všem relevantním informacím od poskytovatele outsourcingu, které jsou nezbytné ke kontrole splnění stanovených požadavků, a mohly provést dohlídku na místě ve stejném rozsahu, jako kdyby prováděly kontrolu přímo v samotné bance. Tento požadavek může v případě zapojení vzdálených zemí způsobit v praxi zajímavé a komplikované situace.

Rovněž další předpisy ovlivní výběr a hodnocení smluvních partnerů bankami. Například zákon o ochraně osobních údajů a zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (tzv. zákon proti praní špinavých peněz) budou relevantní zejména v případě, že banka používá k distribuci svých produktů a služeb nezávislé finanční zprostředkovatele.

Mezi další aspekty, které ovlivní trendy v outsourcování bankovních služeb, bude očekávaná konsolidace na trhu poskytovatelů těchto služeb. Konkurence mezi poskytovateli je značná, takže lze očekávat, že zcela jistě dojde k významné redukci jejich počtu buď vzájemným slučováním, nebo zánikem některých z nich.

Rovněž očekávané úspory nákladů nebudou jediným kritériem pro rozhodování se o outsourcingu. Mnohem podstatnějším měřítkem, nebo aspoň jedním z hlavních kritérií, by měla být důkladná úvaha o tom, co je podstatnou aktivitou firmy a co pro ni může vykonávat někdo jiný.

Tradiční pojetí se mění

Nedávná studie PwC na téma outsourcing, které se zúčastnilo 66 představitelů firem poskytujících tyto služby a 266 zástupců z řad jejich zákazníků, prokázala, že tradiční pojetí vztahu mezi zadavatelem a poskytovatelem se výrazně změnilo. Strategicky smýšlející společnosti, stejně jako někteří poskytovatelé outsourcingových služeb pochopili, že je třeba ze standardního vztahu kupující-prodávající vystoupit o stupínek výše a vybudovat vztahy založené na úzkých vazbách a spolupráci. Porozuměli totiž tomu, že společný zájem na dosažení strategických cílů je potřebný mnohem víc, než tomu bylo doposud.
 

Vztahy se současnou generací outsourcingových partnerů by proto měly být založené na jasně definovaných benefitech pro obě strany, na jasném vymezení rizik a odpovědnosti za případné škody a naprosté průhlednosti v cenové politice a společném plánování a řízení. Tímto přístupem by se mimo jiné předešlo i jedné z nejčastějších negativních zkušeností zadavatelů, kterou studie identifikovala – nízká cena outsourcovaných služeb nenahradí případnou nízkou kvalitu produktů.