Evropská odpověď k vrácení záloh

V hotelové praxi se často objevují nevratné zálohy v podobě poplatků, které hotel vybírá při rezervaci pokoje. Při zrušení rezervace si však hotel zaplacenou zálohu ponechá.

Jak správně s přijatou zálohou naložit? Je, nebo není tato částka předmětem daně z přidané hodnoty?
Odpověď na tuto otázku poskytl Evropský soudní dvůr (ESD) ve svém nedávném rozsudku ve věci C-277/05 Société thermale d’Eugénie-les-Bains.

Tato lázeňská společnost, provozující hotelové zařízení, se sídlem ve Francii, přijímá od hostů částky hrazené předem při rezervacích pobytů jako nevratné zálohy. Na základě smluvních podmínek jsou pak tyto částky buď odečteny od pozdější platby pobytových služeb, nebo si je uvedená společnost v případě zrušení pobytu ze strany hostů ponechá. Pokud od smlouvy odstoupí společnost, je povinna nevratnou zálohu vyplatit klientovi v dvojnásobné výši. Společnost považovala ve své praxi nevratné zálohy za kompenzaci škody a z těchto částek daň z přidané hodnoty (DPH) neodváděla.

Daňové orgány však měly opačný názor. Podle nich tyto zálohy představují odměnu za službu, jejíž předmětem je registrace zákazníka, založení rezervačního spisu a závazek rezervovat mu pobyt, a proto musí podléhat DPH. Společnost s tímto postupem nesouhlasila, a proto se obrátila na Evropský soudní dvůr.

Zálohy jako odměna za službu rezervace…

Podstatou otázky předložené ESD bylo, zda nevratné zálohy musí být v případě, že zákazník odstoupí od smlouvy a provozovatel si zálohu ponechá, považovány za náhradu vzniklé škody, nebo ji lze chápat jako odměnu za poskytnutí služby rezervace. Ta by totiž podléhala DPH.

Z dosavadní judikatury ESD vyplývá, že nevratné zálohy mohou být považovány za odměnu za poskytnutí rezervace pouze pokud za prvé existuje přímá souvislost mezi poskytnutou službou a přijatou platbou a za druhé pokud zároveň představují zaplacené částky skutečnou protihodnotu za individuální službu poskytnutou v rámci právního vztahu, v němž dojde ke vzájemné výměně plnění.

V projednávaném případě však ESD konstatoval, že tyto podmínky splněny nebyly s následujícím odůvodněním: a) Povinnost rezervace vyplývá ze samotné ubytovací smlouvy, a nikoli ze zaplacené nevratné zálohy. Uzavření smlouvy a následná existence právního vztahu nezávisí na zaplacení nevratné zálohy, a proto mezi poskytnutou službou a přijatou zálohou přímá souvislost neexistuje.

b) Okolnost, že výše nevratné zálohy je v případě obsazení rezervovaného pokoje zákazníkem odečtena z ceny uvedeného pokoje, potvrzuje, že tato nevratná záloha nemůže být protiplněním za autonomní a individuální plnění.

Zaplacení nevratné zálohy zákazníkem a povinnost provozovatele hotelu neuzavírat smlouvu s jinou osobou nemohou být kvalifikovány jako vzájemná plnění, protože v tomto případě uvedená povinnost vyplývá přímo z ubytovací smlouvy, a nikoli ze zaplacení nevratné zálohy.

…nebo jako náhrada vzniklé škody?

V případě běžného průběhu smlouvy se nevratná záloha odečítá z ceny služeb poskytnutých provozovatelem hotelového zařízení, a tím pádem se stává předmětem DPH. Ponechání si nevratné zálohy je naopak následkem zákazníkova využití možnosti odstoupit od smlouvy a slouží tak k odškodnění příslušného provozovatele. Takové odškodnění nepředstavuje odměnu za samostatné plnění.
Kromě toho smluvní ujednání, podle kterého v případě nesplnění smlouvy ze strany provozovatele hotelu odpovídá náhrada zákazníkovi dvojnásobku částky zaplacené jako nevratná záloha, potvrzuje kvalifikaci nevratné zálohy jako paušálního odškodnění za zrušení smlouvy. V takové situaci totiž zákazník zjevně provozovateli žádné plnění neposkytuje.

Z těchto důvodů ESD rozhodl, že částky zaplacené formou nevratných záloh je nutné považovat za paušální odškodnění za zrušení smlouvy zaplacené jako náhrada škody, která vznikla v důsledku odstoupení zákazníka od smlouvy. Toto odškodnění je bez přímé souvislosti s jakoukoli službou poskytovanou za protiplnění, a proto nepodléhá DPH. *