Co může přinést spolupráce externího a interního auditu?

Zavedení interního auditu a jeho dostatečná podpora je, až na výjimky (např. u finančních institucí), dobrovolné rozhodnutí managementu společností s cílem zvýšení úrovně interního kontrolního prostředí a řízení a správy společnosti (corporate governance).

Externí audit

Druhým významným nástrojem kontroly uvnitř společností je externí audit. Ten je však pro řadu firem, na rozdíl od auditu interního, ze zákona povinný. Lze říci, že naprostá většina společností, které mají vlastní oddělení interního auditu, je natolik velkých, že podléhají i auditu externímu. Při uvažování o možnostech jejich vzájemné spolupráce je nutné si vymezit jejich společné nebo naopak rozdílné znaky. Významný rozdíl mezi externím a interním auditem spočívá v záběru pokrytých oblastí a služeb, kterou oba kontrolní mechanismy poskytují.

Z rozdílných cílů externího a interního auditu tedy vyplývá i rozdílný rozsah jejich činností. Externí audit je zaměřen především na finanční výkazy a finanční procesy, interní audit se navíc zaměřuje na »operativu« jako takovou (např. marketingové procesy, oblast kvality), oblast souladu s regulatorními a interními předpisy. Výstupy interního auditu jsou doporučení ve výše zmíněných oblastech a následné sledování provádění nápravných opatření.

Vzájemná spolupráce

Jakým způsobem tedy s ohledem na zmíněné společné a rozdílné znaky externího a interního auditu může docházet k jejich vzájemné spolupráci? Nezbytnou podmínkou je splnění několika základních předpokladů, a to především vymezení vzájemné spolupráce. Jak by z pohledu interního auditu měla vypadat, je popsáno v Rámci profesionální praxe interního auditu, v části doporučení pro praxi číslo 2050–1 »Koordinace«. Aby mohla být spolupráce úspěšná, je nejprve nutné určit odpovědnou osobu, která bude spolupráci řídit.

Oblast spolupráce by měla zahrnovat:

• tvorbu společných auditorských strategií tak, aby pokrývaly požadované oblasti;
  
  
• stanovení pravidel komunikace (mezi interním a externím auditem navzájem, s vedením společnosti);
  
  
• nastavení, případně sjednocení auditorské metodologie a systému dokumentace za účelem vzájemného sdílení výstupů.
  
  

Externí auditoři se při posuzování míry a způsobu spolupráce řídí Mezinárodními auditorskými standardy, konkrétně standardem ISA 610 (Posuzování práce interního auditu). Posuzuje se zejména nezávislost, kompetence a kvalita interního auditu. Pokud je ve shodě s výše uvedenými požadavky, externí auditor musí přistoupit k ohodnocení jednotlivých výstupů (kontrol provedených interním auditem) z hlediska jejich použitelnosti. Ideální spolupráci externího a interního auditu tedy lze charakterizovat jako jasně nadefinovaný, řízený a sledovaný proces v gesci odpovědné osoby (interního auditora), přičemž interní audit splňuje v rámci svých výstupů externímu auditu požadavky v oblastech nezávislosti, kompetence a kvality. Externí a interní auditoři úzce spolupracují při hodnocení stavu kontrolního prostředí, při plánování strategie a průběhu auditu, sdílení zkušeností a testovacích metod a úprav testovacích procedur pro pokrytí rizikovějších oblastí, dále při vytváření auditorských závěrů a při komunikaci s managementem nebo vlastníky společnosti. Přínosy výše uvedené spolupráce lze tedy rozdělit do dvou základních oblastí: zvýšení kvality ujišťovací funkce u finančních výkazů, a to jak u externího, tak u interního auditu, a optimalizace interních a externích zdrojů.